Moje první setkání s Buffy

22. května 2008 v 17:45 | Kačka |  My Buffy Diary
. . . bylo, dá se říct, hodně intenzivní a dost jsem si ho užila - možná až moc. Nevím, jestli slovo užila je zrovna nejvhodnější, ale to už posuďte sami.
Moje první setkání s tímto skvostným seriálem proběhlo skrze kanál Nova, když ho vysílala poprvé. Nevím, kdy přesně to bylo - tuším, že mě bylo zhruba 7 - 8, takže nejspíš někdy v letech 1998 až 2000 (podle toho, jak bývá Nova opožděná v premiérách top seriálů tipuju až v roce 2000). Každopádně je to ta nejčistěji a nejjasněji uložená vzpomínka v mé hlavě z tohoto období.
V ten den, kdy se to stalo, jsem byla zrovna u babičky ještě spolu se ségrou (té bylo zhruba 3 - 4 roky) a s o 2 roky starší sestřenkou. Kromě babičky tam byla ještě i mamka, která té doby zastávala názor, že televize je škodlivá v jakékoli míře - i v té minimální - tudíž než s babičkou odpoledne odešly kamsi na zahradu plet záhony, rozkaz zněl jasně: "Opovažte se dívat na televizi a jestli zjistím, že jste se dívaly, tak si mě nepřejte!" Pro mě to znělo jasně. Nakonec, kdo by stál o výprask. Ale sestřenka, jakožto správný rebelant, to už tak vážně nebrala. Tudíž jen co zaklaply dveře za mamkou a babičkou, sestřenka odvážně pronesla návrh: "Holky, půjdem se koukat na televizi?!" Sestra samozřejmě ničemu nerozuměla (což jí zůstalo dodneška) a já, vlna vzrušení zvedajíc se ve mně, trochu nejistě souhlasila. Všechny jsme si sedly do obýváku na sedačku a zaply televizi. Zrovna tam na Nově (tenkrát jsem o existenci Buffy nevěděla) jel nějaký seriál. Nějaká dívka tam mluvila s takovým hezkým klukem, pak se ho pokusila praštit, ale omdlela a její kamarádi ji odvezli do nemocnice. Tam zjistili, že má horečku a musí si ji tam nechat. Ona se pak v noci vzbudila v nemocničním pokoji - byla tam sama. Dveře od pokoje byly otevřené do chodby a najednou kolem nich prošel malý kluk - trošku jsem se bála. Ale potom se ta dívka koukala pořád na ty dveře a prošel kolem nich takovej znetvořenej chlap - to už jsem se začala vážně bát. Sestřenkaa machrovala, že to není vůbec děsivý, tak jsem to tvrdila taky, i když ve skutečnosti jsem byla mrtvá strachy. Ti její kamarádi - Buffyini - přišli na to, že toho netvora můžou vidět jen lidi - děti - co mají horečku a taky jen jim může ten netvor ublížit. Pak si pamatuju, že jsem viděla, jak ten netvor zabil a rozdrápal jednoho doktora a potom chtěl vysát jednoho malého kluka - tomu netvorovi z očí vyjely taková chapadla a napojily se na oči toho kluka a začaly z něj vysávat život a vnitřnosti. Naštěstí přišla mamka, a tak jsme to museli vypnout, aby na to nepřišla. Sestřenka mi ještě říkala, že to nesmíme nikomu říct, jinak by byl průšvih. Dělala jsem, že jsem v pohodě, ale strachy jsem se málem počůrala.
Pak byl večer a my jsme musely jít spát. Já jsem spala na posteli vedle babičky. Na druhé straně pokoje pak spala sestřenka se sestrou. Mamka spala v obýváku, kde je normální světlo z ulice, takže tam není tma jak v pytli na rozdíl od ložnice. Babička tam totiž měla speciální záclony, co způsobovaly, že jsem si neviděla ani na špičku nosu - prý aby se nám dobře spalo. Ze začátku jsem spala dobře, ale kolem půlnoci jsem se vzbudila. Strašně jsem se bála. Pořád jsem měla pocit, že v pokoji je ještě někdo - ten netvor - a že ze mě chce taky vysát život. Takhle jsem tam, mrtvá strachy, ležela zhruba 3 hodiny. Pak se babička probudila a nějak si všimla, že nespím. Byla trochu podrážděná, ale řekla jsem jí, že mi není dobře. Šla teda pro teploměr a zjistila, že mám teplotu 39 stupňů. Řekla mi, ať zkusím usnout a dala mi paralen. Jenže teď jsem měla ještě větší strach - měla jsem horečku, což znamenalo, že mě může zabít. Po chvíli babička zjistila, že pořád nespím, zašla pro mamku a ta se mě zeptala, jestli nechci jít spát k ní do obýváku. Trochu se mi ulevilo - bylo tam aspoň trochu světla. Mamka se mě začala ptát, jestli jsme se náhodou nedívaly na nějaký horor. Nejdřív jsem jí to nechtěla říct, ale pak jsem to už nevdržela a prozradila jí to. Zbytek noci se mi už spalo docela dobře a teplota zmizela.
Zhruba celý týden jsme pak měly zákaz televize - jestli to šlo zakázat ještě víc. A moje psychické trauma se tak nějak vstřebalo a myslím, že moc poznamenaná nejsem. Při nejhorším Kinderstod mě nezabil :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dawnie Dawnie | E-mail | Web | 22. května 2008 v 18:34 | Reagovat

Chudáčku, ještě že Ti to trauma nezůstalo!! =) Jinak moje první setkání s BTVS bylo mnohem klidnější =) Já chytla zrovna scénu, jak se Buffy poprvé setká s Angelem, a z toho jsem trauma opravdu neměla =D

2 Katka Katka | E-mail | Web | 22. května 2008 v 21:37 | Reagovat

Taky jsem ráda,že mé setkání s Buffy proběhlo vklidu,proběhlo asi před 2 roky a to už jsem byla naštěstí na nějaké ty horory zvyklá.

3 Kačka Kačka | E-mail | Web | 23. května 2008 v 11:32 | Reagovat

Jj, horory jsou momentálně můj nejoblíbenější žánr:-D

Jinak na tu scénu s Angelem jsem pak taky natrefila a tak nějak jsem si vypěstovala tu závislost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.